Když jsem začala jezdit u paní Prokešové, byla jsem ustrašená, bála jsem se a první hodinu se mi podařilo slítnout :D - No to víte já. Začala jsem asi tedy koncem srpna - snad poslední týden a ustálila jsem si ježdění na pátek odpoledne :) Byla jsem velmi šťastná.
Asi v půlce září - nebo října, teď přesně nevím, se mnou začala jezdit Katka, ta jezdí Mášu. Byla jsem nejdříve hodně nešťastná, nechtěla jsem aby se mnou jezdila, chtěla jsem si to užít sama, nikoho jsem nepotřebovala (to ještě nebyla moje nej kámoška). Nejdříve mě to tedy štvalo, ale potom si člověk řekne a co, překousne to, já to taky udělala a potom se z nás staly největší kamarádky.
Začala zima, dny se zkrátili a já se dala naverbovat do sboru :D(jen do Vánoc). Zkoušku jsem měla až do tří, ale to bych nestíhala koníky tak jsem vždy utekla asi nějak před třetí a pelášila jsem na koně :D.
Letos byla zima tuhá, co si povídat, jednou se nám dokonce stalo to, že jsem nemohly jezdit jak mrzlo. :( Byla jsem hodně naštvaná a těšila jsem se zase na další týden, který jsem nemohla přečkat :D. Ale přeci jsem se jen dočkala.
Přes zimu jsem neudělala moc velké pokroky a s Katkou jsme si říkali (nebo já jí to tvrdila) až bude hezky tak se zlepšíme, vždyť je zima jsme nabalené, počkej až bude trochu hezky. Ktka mi samozřejmě nevěřila :)
Začal tát sníh, ale pořád jsme nosili teplé bundy až najednou rtuť vyskočila na číslo 20°Celsia, a ten den jsme šli právě na koně. - Ale tady musím říci že vždy se ve středu a čtvrtek udělalo hezky a v pátek se to zatáhlo a bylo hnusně. Ale najednou 20° a my pelášíme na koně...
Bylo krásně, jezdili jsme v tričkách bylo nám teplo a já po dlouhé obě mohla zase začít cválat (Mates měl předtím kašel a předtím byla zmrzlá jízdárna - máme totiž jen venkovní) - a znovu jsem se s ním postavila před skok. Je to úžasný pocit skákat (na matesovi jsem skákala pouze 1 a to mi to moc nešlo.. :D) a tu hodinu jsem pochopila jak mi chyběl cval a skok. Jak mi to chybělo, jak je to krásný pocit. Tato hodina dle mého bude průlomová. Já si konečně uvědomila jak chci skákat i cválat, že strach nenní to co chci, nechci na koni do nekonečna jen klusat někde u jízdárny, ale že chci cválat a hlavně skákat.
Na tuto hodinu nezapomenu nikdy, byla krásná a zvláštní, já si uvědomila co chci, jak mi některé věci chyběli a jak miluji ježdění skoky a cval. - nechci se opakovat ale vyjádřit to jde jen takto, a já mám z toho velký pocit, který nevtěsnám do tohoto malého prostoru, do několika slov.
Miluji koně a nikdy nepřestanu
+ Je připojena i fotogalerie, tak se jukni :)
Náhledy fotografií ze složky Já a kůň